Jak jsem stavěla Ještěd

Už ani nevím, jak mě to napadlo. Možná už když mamka přijela z lázní a ukazovala mi fotky s miniaturami známých stavem. Mezi nimi byl Ještěd. I s lanovkou. Model zasazený do krajiny měl asi metr. Někdy v té době jsme totiž s Libereckou kapelou Jarret začali přemýšlet nad promo fotkami. A nápad byl tu. Jen ta realizace mi trvala několik let. Dostat kapelu do Mariánek a tam něco nafotit…nemožné. Tak a projekt je tu. Musím halt udělat Ještěd sama. A dovézt ho do Liberce. Jak je to o té mouce  a mlýnu??
A jak na to? Začala jsem kostrou z krabice, aby výplň, ať už z čehokoliv nebyla ve finále moc těžká. Připravila jsem si dostatek novin, bublinkovou fólii, izolepu a všechno potřebné náčiní. Jako kostra antény vysílače posloužila bambusová tyč, která byla původně oporou kytek.

DSC_7154 DSC_7163 DSC_7175 DSC_7181 _DSC3037 Katka modeluje JestedDSC_7707 DSC_7947 DSC_7950 DSC_9598 DSC_9602

Jak už to tak u mě totiž často bývá, že začnu tvořit jsem si vymyslela o víkendu ráno. Ne že by se nedalo jít do obchodu, ale zoufale se mi nechtělo. Takže jsem si vystačila s tím, co se našlo doma. Klasika. Základem mi tedy byla krabice, na ní menší krabice a do nich bylo třeba upevnit tyčku. To šlo pomocí kartonků celkem snadno. Teď přijde to těžší (jak se o chvíli později ukázalo to nejtěžší) – z hranatého základu udělat hyperboloid. Alespoň přibližný. V lavorku jsem tedy rozpustila dostatek tapetového lepidla a do toho jsem máčela listy novin, které jsem v nejrůznějších tvarech kladla na sebe kolem krabic. Rodič milují když tvořím. Že můj pokoj vypadá jak po výbuchu atomovky si už zvykli, ale přeci jn dělat s takovým množství lepidla a vody na docela novém koberci… Původní úmysl sice totiž byl pracovat v pokoji, ale základna rozhledny se nevešla do žádného našeho kýble. Takže varianta lino v předsíni. Ale i tam jsem raději roztáhla ještě igelit. Už i proto, že šlo s celým dílem lépe otáčet. A také proto, že lepidlo, které z novin již připevněných, šlo dobře přemístit zpět do nádoby a znovu použít. Novin se kupodivu ani moc nespotřebovalo.
Základem mi tedy byla krabice, na ní menší krabice a do nich bylo třeba upevnit tyčku. To šlo pomocí kartonků celkem snadno. Teď přijde to těžší (jak se o chvíli později ukázalo to nejtěžší) – z hranatého základu udělat hyperboloid. Alespoň přibližný. V lavorku jsem tedy rozpustila dostatek tapetového lepidla a do toho jsem máčela listy novin, které jsem v nejrůznějších tvarech kladla na sebe kolem krabic. Rodič milují když tvořím. Že můj pokoj vypadá jak po výbuchu atomovky si už zvykli, ale přeci jn dělat s takovým množství lepidla a vody na docela novém koberci… Původní úmysl sice totiž byl pracovat v pokoji, ale základna rozhledny se nevešla do žádného našeho kýble. Takže varianta lino v předsíni. Ale i tam jsem raději roztáhla ještě igelit. Už i proto, že šlo s celým dílem lépe otáčet. A také proto, že lepidlo, které z novin již připevněných, šlo dobře přemístit zpět do nádoby a znovu použít. Novin se kupodivu ani moc nespotřebovalo.

Práce v předsíni má jeden zásadní nedostatek – nemůžu si pustit muziku. To je pro mě u tvorby zásadní fakt. Prostě si u toho zpívám a práce jde líp od ruky. V tom jsem ale z obýváku zaslechla, že v televizi zrovna začíná pořad o…Ještědu. Náhoda?? Na ty už dávno nevěřím a co se týká Liberce už vůbec. Takže krásně vybyl čas k přemístění se k televizi, aby noviny mohly prosychat a já mohla stříhat proužky z bílého papíru. Ty použiji na další vrstvu. Také pomocí tapetového lepidla tak uhladím povrch a alespoň docílím jednotné barvy. Ačkoliv celý model pak ještě budu malovat.

V téhle fázi již jde o opravdovou dokonalost poměrů a čistotu tvaru. Nu, kdo byl nedočkavý a hotové dílo viděl dřív než četl už ví, že se mi to úplně nepovedlo.
Nerovnosti tam jsou.
Problém nastal s prodlužováním antény. Naštěstí papírová rolička je tapetovým lepidlem dostatečně zpevněná. A to je prozatím vše. Teď to bude celkem dlouho schnout, i když jsem si vypomáhala fénem. Tvarově ale ještě není nic ztraceno. Celý povrch totiž ještě budu pokrývat samotvrdnoucí hmotou podobnou hlíně. Ale má bílou barvu. Tenkými pláty jsem povrch dorovnala. Povrch je tak pevný a hlavně anténa se zpevnila. Tato kombinace materiálů už se mi osvědčila. Sádra by měla tu nevýhodu, že během práce rovnou tvrdne a člověk by všechno zapatlal. S hmotou se pracuje jak s modelínou.

 

Když hmota zaschne, dá se jednoduše brousit. Krásně vypadá pokreslená pastelkami (viz. Třeba mé náušnice, které z ní vyrábím). Líbí se mi, že zůstává vidět struktura. Ale snadno se pomaluje i vodovkami nebo temperami.

 

Tak a jsme u konce. Tedy teď přijde to hlavní  a to využít Ještěd. Sama jsem zvědavá, jak fotky dopadnou a kdy se k nim dostanu. Ale už teď se mi to válí papíry s nákresy a nápady, tak uvidíme. …….. určitě tu pak fotky najdete.

471_10151428558851345_1412509580_n

 

Comments are closed