Tábory

Prvně jsem byla na táboře v roce 1992. Ano, bylo mi 5 let. Táta jezdil jako vedoucí a tak jsem začala jezdit s nim. Vydrželo mi to až do 14 let. Pak jsem jela tři roky jako praktikantka a pak nám tábor zrušili. Prý pro nezájem dětí. Byly to moje nejlepší prázdniny. Moc jsem si to všechno užívala a pak mě hrozně bavilo chystat tábor pro jiné děti.

Chybělo mi to a tak jsem začala pomáhat oddílu Lacerta. Tím si zas od dětství prošel brácha a teď je vedoucí. Už vloni mě vzali s sebou. Mohla jsem jen na týden, ale bylo to moc fajn.

A protože je mi vždycky líto, že se ty rekvizity a všechno kolem po táboře „vytratí“, tak si je chci zaarchivovat tady a třeba někomu dalšímu přinesou inspiraci.

V roce 2012 jsme se ocitli v době Májů. Sbírali jsme zlaté sošky, které nám pomohly otevřít Zikkurat, který se nám tyčil nad táborem. V něm byla mapa. Našli jsme semeno stromu života a tak jsme ho zachránili.

V roce 2013 jsme celý rok putovali na ostrov pokladů do Indonésie. Jednak jsme mohli na táboře pěkně zbohatnout, ale taky jsme museli sestavit náhrdelník Pemerintas. Poskládat na něj všech 7 mocných drahokamů a vrátit ho původnímu obyvatelstvu. Jen tak jsme mohli z ostrova bezpečně odejít.

V roce 2014 jsme se stali Kelty. V oppidu, které jsme obývali, jsme museli uctívat Bohy, abychom zde mohli zůstat.. nebylo to jednoduché – Havran Z Carnacu nám to pěkně znepříjemňoval. Nakonec ale vše dobře dopadlo.

V roce 2015 jsme se vypravili do Divokraje. Místní lid trápil Našeptávač a jeho Hlavouni. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a  nám se všem podařilo získat jízdenky zpět a v pořádku jsme se vrátili.

No a co všechno se tedy na táborech děje a co všechno tam sami tvoříme? To už v jednotlivých příspěvcích.

Comments are closed