Každý rok na vánoční výpravě hraje každá oddílová skupinka divadlo. A i vedoucí se předvedou. Letos se nám podařilo začít chystat celkem brzo. Tedy alespoň téma a rekvizity. Vybrali jsme Svěrákovu pohádku Tři bratři. Někdy od října tu tedy neustále zněly střídavě všechny písničky. A zněly mi pořád i v hlavě. A kdo by myslel, že to odehráním divadla skončí….nee. Ale zpět k rekvizitám.

Tři bratry jste asi viděli. Jde o písničková vyprávění pohádek o Šípkové Růžence, o Karkulce a od 12 měsíčkách. Tak jsme vypsali role, porozdělovali a zjistili, že na 12 postav je nás málo. Tak jsem přemýšlela, jak měsíčky udělat. Ale chtěla jsem aby byli relativně velcí, téměř v životní velikosti. Napadlo mne je namalovat na prostěradlo. Tak jsem se do toho pustila. 

Postavila jsem dvanáct měsíčku kolem ohně, takže někteří byli zády. Jen pár bylo k publiku čelem. A těm jsem obličej sice namalovala, ale měli ho napůl vyříznutý, aby šel odklopit, šlo do něj vložit hlavu a za danou postavu mluvit.

Prostěradlo šlo šikovně zavěsit a vše se zdálo fajn.

Je ale pravda, že rozložit si a pomalovat prostěradlo moc jednoduché nebylo. Náčrt tužkou jsem sice zvládla v pokoji, ale ty velké omalovánky jsem si pak rozložila v předsíni na linu. Využila jsem k tomu celkem tři víkendy, kdy nikdo nebyl doma. Takže jsem musela hlídat jen kočku. Uvažovala jsem, jestli to malovat barvami na textil, ale byla by to hrozná spotřeba, takže by to vyšlo celkem draho a nebylo to potřeba tak trvanlivé. Nakonec jsem tedy použila je tempery. Resp. Remakolky.

Remakolky jsou tónovací pasty určené k tónování malířských bělob. Prodávají se v balení 250 g, takže barvy máte spoustu a stojí pouze cca 30 Kč. Tenhle fígl nás naučila profesorka na gymplu. Malé tubičky temperek bysme jinak kupovali pořád dokola. Tempery dnes sice již prodávají také v litrových baleních, ale Remakol vyjde pořád o dost levněji. Osvědčilo se mi to právě i do oddílu, protože v těch praktických kelímcích barva také tak rychle nevysychá.

Bylo to jak omalovánky. Těžké bylo sušení. Prostěradlo bylo barvou promočené, takže jsem musela vzít žehlící prkno, potáhnout ho igelitem, abych ho neušpinila a přes to opatrně přehodit prostěradlo k sušení. S tím mi musel někdo pomoci, abych to neupatlala.

Musela jsem přebarvit pár pacek a dvakrát vysprchovat kočku, ale stálo to za to. Jsem pyšná, jak to nakonec vypadalo. Takž pokud byste někdo chystal obdobné představení a potřeboval zapůjčit dvanáctičlenný kompars, určitě se domluvíme.

Obdobný problém s počtem postav jsme řešili ještě u sudiček v Šípkové Růžence.

Zábava byla také vymyslet kostým pro holuba. Již před nějakým časem mě napadlo přetvářet kšiltovky na masky. Takže i holub tak vznikl. A Kája si pak jen dovyrobil křídla – použil kostým pro havrana z předminulého tábora.