Letošní narozeniny jsem již tradičně odjela oslavit na tábor s oddílem Lacerta. Báječných 22 dní jsem strávila v Divokraji, u Typtova pramene. Již pátým rokem je to pro mě ta nejlepší dovolená. Až asi po týdnu jsem si uvědomila, že celou tu dobu trávím na cca 3600 metrech čtverečních a vůbec nic mi tam nechybí. Tedy ano. Po pár dnech mi začalo chybět sezení na židli s opěradlem. Na druhou stranu, víte co je nejlepší na louce? Mám ráda, když vedro zaženu tím, že hlavu ponořím pod ledovou pumpu, když si můžu lehnout kdekoliv chci, když můžu snídat, obědvat i večeřet v trávě. Když můžu večer svítit jen úplňkem a nebo koukat do ohně. 
Máme báječné kuchaře, kteří nás nešetří a pořád do nás cpou jídlo. Tedy cpou…my dobrovolně, protože ruku na srdce, kdy si doma dopřeju pravidelný režim s 5 jídly? Jsem doma necelý týden a už je to zas pryč. Takže na rozdíl od dětí, který na táboře mají tolik pohybu, že hubnou, my vedoucí se tam cpeme a živíme Milánky. A o nočním hobitění ani nemluvě. Něco víc si můžete přečíst přímo od Agnes.
Najdete tam i celý jídelníček. Můj favorit je tedy kuře s ananasem na kari a těstoviny… a to má na svědomí Tonýk. Naopak krom pudingu a špenátu není vůbec nic, co bych nesnědla. A kdo mě zná, tak ví, že nejsem moc jedlík.
Ale aby to zas nevypadalo, že mi tam pohyb nemáme….já například letos hodně zaposilovala s pumpováním a nošením barelů. Dokonce jsem v celkovém hodnocení byla na třetím místě s plusmínus 750 litry. Což je pro vaši představu cca 15x naše plná studánka.
A to se vyplatí. Nejen, že jsem si tak zasportovala a protáhla své titěrné ručičky, ale nemůžu se zbavit dojmu, že voda z Typtova pramene je kouzelná a léčivá. V kombinaci s pravidelným režimem, dobrým jídlem, pohybem a čerstvým vzduchem (a dobrou náladou) mě ten pobyt zbaví všech mých neduhů.
Ono se tam tedy léčí už jen pohledem. Je tam tak krásně, v podstatě samota. Nejkrásnější výhled je nahoře od lesa, kde sedíte v mateřídoušce, takže podvečer to tam ještě navíc i nádherně voní. A druhé nejoblíbenější místo mám ve sprše. Naše sprcha je totiž nejluxusnější! Pod táborem, na tzv. mycí louce, je na kraji louky pod stromy sloupek se sprchou. Samospádem tam z barelu teče voda. I teplá, ne jen nějaká dešťovka. Letos navíc s celou řadou vychytávek – sprcha šla sundat a vzít do ruky, měla poličku na mýdlo, dřevěný stupínek, takže kdo chtěl, nemusel stát v „bahýnku“ ( i když třeba mě to právě baví a je mi to příjemné). Paravánek z rákosu, věšák na oblečení …. a ten výhled…prostě paráda. Sledujete rozpálenou louku, po které se prohání srny, nad rybníčkem se sluníčko líně sune k západu, chrousti narážejí do paravánku….to ani v té nejdražší koupelně nemáte. Mně by se tam tedy ještě líbily klasické dřevěné necky, ve kterých bych si hověla jak ve vaně a všechno to sledovala z koupele. To už jsem letos ale nestihla dotáhnout, napadlo mě to pozdě.
Na polední klid si taky zvyknete velmi rychle. Není nic příjemnějšího, než si po dobrém obědě lehnout do stínu pod třešeň. I když je pravda, že v těch největších vedrech bylo horko i tam. Vlastně jako nejpříjemnější místo se v těch parnech ukázal prostor za dřevníkem. Je tam stín celý den a tím korydorem troch profukuje, což dělá příjemný „větrák“.
No a i letos jsem s děckama tvořila. Nejen že jsem chystala spoustu rekvizit předem, ale i přímo na táboře jsme kreativní. Letos jsem si vymyslela mýdla. Což bylo do těch tropických veder rozhodně fajn 🙂 Ale o tom zase příště.
