Asi se vám zdá, že jste mě dlouho nepotkali. Je to tak. V červenci jsem si odjela užít svou obvyklou prázdninovou ozdravnou kůru na tábor s Lacertou. Letos to ale tak plně nevyšlo. Z tábora jsem si přivezla boreliózu. No a tahle mrcha mi pěkně zkazila léto a podzim. V srpnu už jsem nikam nejela, prvně po letech jsem vynechala Telč a spoustu jiných plánů se muselo změnit. Jak se to sečetlo s těmi úmornými vedry, tak jsem byla jen doma a válela se. Ani jsem nebyla moc schopná něco tvořit. Ono v tom vedru ani nic moc nešlo. Barvy schnuly pod rukama a fimo se peklo samo už jen na stole. Tak jsme myslela, že alespoň doženu nějaké resty s psaním postupů, ale ani to se mi nechtělo. V hlavě mám teď spoustu věcí, které bych chtěla zrealizovat a popsat a i jen tak napsat o věcech, co mi jdou hlavou….tak se do toho pustím.
Nejnovější zábavou teď je, že jsem strávila víkend se Silákem. Ještě jsem s ním neměla tu čest úplně osobně, ale na setkání, které určitě zahřeje, se moc těším. O co jde? Už jste v mých vyprávěních určitě narazili na Ágnes a její aktivity ohledně vaření, jídla všeho kolem. Vaří, bloguje o tom, točí se kolem Slow food youth network a nově vaří Siláka.
Silák je několik hodin tažený silný kuřecí vývar, který se podává jako nápoj. Do světa byl vypuštěn nedávno a já mu trochu pomáhám se zviditelnit. Začaly jsme kelímky. Klasické papírové kelímky jsme chtěly potisknout logem. No a jak jinak…nebylo moc času a možností. Nejjednodušší variantou, resp. nejlevnější a nejméně pracnou variantou se ukázalo nechat kelímky natisknout přímo někde u firmy. Ale je před Vánoci a všude by to trvalo dlouho. „Tak to pojďme udělat handmade!“ Tohle Ágnesino nadšení samozřejmě sdílím. Jednak je to pro mě většinou výzva zkusit něco nového a jednak mám ráda osobité věci. Ale ty šibeniční termíny, to není nic pro mě. Nakonec na to ale vždycky kývnu. A nakonec mám radost z výsledku.
Úkol byl jasný – dostat siláka na kelímek. Nejdřív jsem hodně dumala nad barvou. Přeci jen jde o obal na nápoj, takže barva by měla být nezávadná a neměla by se rozpíjet. Bude se tisknout razítkem, takže nesmí být moc tekutá a neměla by stát majlant. Což se tak zprvu jevilo, ale nakonec se ukázalo, že se jí spotřebuje jen maličko. Nakonec jsem zvolila akrylovou barvu a koupila jí pořádný kyblík.
Barvu bychom měly, ale jak tedy motiv nejsnadněji tisknout? Logo musí být dostatečně velké a čitelné, což znamená poměrně jemný motiv. Linoryt nepřipadal v úvahu. Takhle jemný motiv bych nezvládla rýtkem udělat. Na řadu tedy přišla Silhouettka a set na razítkování, který jsem si koupila už vloni, ale ještě jsem ho nevyzkoušela. Materiál mám, speciální podložku mám, motiv jsem si připravila v pc, jenomže….jenomže jsem zjistila, že mi v programu k Silhouettce nejde nastavit. Naštěstí pomohl strýček Google a videa na Youtube a zjistila jsem, že stačí aktualizovat software. Jak ale do plotru vložit tu malou podložku? Aha, když je nejhůř, podívej se na obrázky na víku přístroje. Koukáš na ně pokaždé, když jí vyndáš z krabice. Stejně jsem se ale bála, jestli to plotr zvládne. Poradil si s tím celkem obstojně. Razítkovací set tedy mohu doporučit.
Když jsem se poprala s tím, že motiv razítka musí být přeci zrcadlově obrácený, přišla na řadu první zkouška. A přišel další problém. Kelímek přeci není válcový, ale kuželový. A zkoušejte to, když ty kelímky ještě nemáte doma. Obalila jsem tedy normální hrníček papírem a vymyslela, že nejjednodušší bude, když razítko položím na pevnou podložku na stole, kelímek si navlíknu na ruku a přiložím k podložce a pootočím s ním. Technika se osvědčila, ale silák nevypadal moc hezky. Chyběl mu ten prvek mrknutí a tak to nebylo ono.
Když přijela Ágnes, vyzkoušely jsme ještě několik variant jako natisknout motiv z pc na nálepky, ale ani jedno se nám nepozdávalo. Nakonec zvítězil linoryt a jen nápis Vývar Silák. První várka kelímků tedy dopadla takto…
Nakonec mě i překvapila rychlost, kterou to šlo. 50 kelímků za cca 20-30 minut, což je slušný výkon. Stejně bylo jednou za čas potřeba omýt razítko a podložku. A víc jak 50 kusů jsem nemohla sušit, aniž bych si pyramidou nezastavěla celý pokojíčkový ateliér.
V mezičasech jsem ještě stihla připravit návrhy na placky, otvíráky a klíčenky a připravit si velkého siláka na linoryt na potisk triček. Na papír jsem si mezitím házela nejrůznější další nápady, které se postupně sypaly…znáte mě, já jak se něčeho pak chytnu…takže se určitě máte na co těšit! A na Siláka si určitě zajděte. V tomhle počasí to bude příjemný společník.
A vypadá to, že jsem plně nevědomky maličko pronikla na Design supermarket 🙂
