V roce 2015 jsme se vypravili do Divokraje. Místní lid trápil Našeptávač a jeho Hlavouni. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a  nám se všem podařilo získat jízdenky zpět a v pořádku jsme se vrátili.

 

Jednou za pět let se otevírá „Zóna“.

Od nepaměti kolují mezi lidem bájné historky o tajemných Zónách. Vyskytují se z nenadání ve

známé krajině, která je za normálních okolností zcela bezpečná. Na krátký čas se však Zóny

stávají územím, kterému by se běžný smrtelník měl raději vyhnout. Jedná se o přesně ohraničená

území, kde přestávají platit běžné přírodní a fyzikální zákony. Čas zde plyne jinak a lidský mozek

zde zažívá doslova turbulence. Vstup do Zóny bez ostříleného průvodce či vlastní zkušenosti

znamená téměř sebevraždu. Existují však dobrodruzi, kteří se do zóny stále znovu vracejí. Říká se

jim Stalkeři.

Psychologická cesta skupin zaměřená na spolupráci a individuální sebepoznání.

 

Na konci cesty: Každý dostane prostor sám pro sebe aby na kus papíru napsal své přání kým by chtěl být za 5 let. Následně po jednom vstoupí do Proudu času, kde se nachází truhlička, kam vloží svůj dopísek.

No a Stroj času byl můj úkol. Dnes již legendární hliníková deska, průhledné hadičky, olejíčky, třpytky…..

Bohužel se mi nepodařilo najít finální fotografie. Plech jsem pospojovala pomocí tavné pistole a naprejovala na stříbrno. Kolem celé „židle“ byly různě omotané průhledné hadičky, ve kterých byly různé tekutiny. Barevné, různá hustota, třpytky…. vypadalo to efektně. Pomocí stříkačky pak děti stroj aktivovaly. Celý program Stalker je ale velmi tajný a fotografie z něj nemáme.