No posuďte…

…předem upozorňuji, že kromě výletů s rodinou nebo táborem tu poslední léta trávím čas hlavně na Prázdninách v Telči a to letních i zimních. A jestli to tu bude číst Ježíšek, tak ho moc moc prosím, kdyby tu knížku někde sehnal, nejspíš někde v antikvariátu, ráda bych jí měla. (poslední věta už neplatí…už jsem jí dostala, i s věnováním :-))

Tak si představte, že je léto a…

… Mojmír Galandra se vypraví do Telče pracovat na své knize, která se odehrává v létě roku 1553. Pan Zachariáš najímá italské umělce a stavitele na výstavbu a výzdobu města. Kniha vypráví částečně příběh pana Galandry, který hledá inspiraci životem v současné (1974) Telči a částečně příběh, který on sám o historii píše. Mezi řádky tak najdete….

…

– Šel a šel jako by mu kdovíjaká kapela hrála do kroku. Odevšad zněly písničky. Nakláněl hlavu a přikyvoval v taktu. (9)

– Cesta podloubím je vždycky příjemnou procházkou a bývá v ní cosi tajemného. Každý dům jako by zašeptal slabiku a nedopověděl. (12)

– Město je laskavá, asi ke mně mluvilo, ale já byl nedoslýchavý. (12)

– Prsty sáhly do strun. Ale náhle, jako by někdo strhl dlaň a zmizela i kytara… ticho. (14)

– Proč zpíváš? Abych se uživil. Vede se ti špatně? Druzí snědli z krajíce máslo, ale mně suchý chleba chutná, zvlášť když se posolí. Zpíváš pořád takové písničky? Druhým ano, sobě ne. Jakou sobě? Každý den jinou. A dnes? Tu jsem ještě nesložil. (14)

– Jak se jmenuješ? Prosil ji. Noc na ně dýchala, opíjela horkem, svazovala k sobě… (15)

– Stvořitel si rozhodně nepřál, aby na světě zdomácněl pocit štěstí. Stvořil jej zároveň s kmitem světla na hladině, s vůní jarní trávy ve větru, se zachvěním motýlích křídel. (16)

– Málokdo umí vidět Telč jako vy. Každý si jí musí najít sám. (23)

– S Telčí se to nemůže vůbec rovnat. Tady je vidět, že to stavěli lidé, dýchá tu všechno teplem života. (23)

– Paní Roubalová se starala, abychom poháru s vínem nikdy nehleděli dlouho na dno a já pil s vínem i lásku k městu a k jeho duši. (24)

– Hradby se shlížely ve vodní hladině. Odněkud bylo slyšet stálý šum, to asi jak potok padal z jednoho rybníka do druhého. (25)

– Služek se sběhlo u kašny víc, vysoké hlasy se zkřížily, přešly ve smích, jak se holky cítily volné mezi sebou a ten smích jako by byl celý mokrý a do naha. Ale zpěvák se tolika ženských boků pohromadě bál a dal se raději podloubím, i když musel překračovat trámy a vědra s maltou. (27)

– Protože viděl, že se náměstí oživilo hloučky lidí, kupícími se před krámky…(29)

– Usmíval se při zpěvu na ženy, které úsměvy vracely, přisvědčovaly, jedna zatleskala. Věděl, že muži jsou lenivější a těžkopádnější a že cesta k úspěchu vede přízní žen. (30)

– Jste tu krátce, ale už jste se naučil myslet po telčsku. (37)

– Myslím, že takové město jako je Telč, se rodí z lásky. (37)

– Ale vaší milenkou je Telč. Žárlím. (43)

– Ten záhon s růžemi okolo mariánské sochy je nesmysl. … Je to jak pěst na oko. (62)

– Petrovi se nové město líbilo čím dál víc. Žertoval s ním, zavřel oči a najednou je zase otevřel, aby sám sebe překvapil, oslovoval staré domy a zhlížel se v rybníkách, které voněly závratněji než moře. (65)

– Telčské náměstí je společenské středisko. Kdo se cítí osamělý a chce potkat známého, vyjde na náměstí, chvíli tam bloumá a jeho přání se splní. Lidé s tím počítají, nemusí si ani dávat přesné schůzky, nemusí oznamovat svůj příjezd, vždycky se tu najdou. (84)

– … Malý pařezitý, tam je okolo les, voda prý jako sklo… (84)

– Neblázněte šéfe…copak je v Telči jediná holka? (85)

– Když mi bylo šestnáct, nezamilovala jsem se do partnera z tanečních, ale do Telče. (88)

– Miluju zdejší rybníky, je v nich pro mne živá voda z pohádky…. O zdejším zvyku – vykoupat se v kašně na náměstí, když se jde domů z veselé noci – taky jste neslyšel? (88)

– Když jsem zjistil, že se dívá z okna nejhezčího barokního domu na náměstí, uklonil jsem se. Zakopl jsem přitom o vysunutou dlažební kostku, udělal jsem tři skoky s hlavou u země a zarazil jsem se o sloup podloubí. (100)

– Jestli chce turista vydržet v Telči delší dobu, musí mít s sebou uzlík a v něm pecen chleba a hrnek s tvarohem. A vlňák, aby bylo nač si sednout. (106)

– Jsou domy šťastné a nešťastné…(112)

– Léto budiž pochváleno! (114)

– Srpen zdědil horka po červenci a ještě je neutratil. (122)

– A teď ta ostuda! Alter ego zůstal v aktivitě… (123)

– Smějete se jako student po maturitní písemce. To je dobrý vliv Telče. (176)

– Vedla mě k chodníku (u nádraží), pak se zastavila … Fajflík … Jendou jsem to tu objevila … stal se mým dobrým skřítkem. (182)

– Ženská to má těžké, mudrovala Magdaléna. Když bere ctnost vážně, zůstane sama Když nějakému mužskému poplete hlavu, je čarodějnice. A pro druhé ženské jste běhna, ať je to tak nebo tak. (218)

– Zavedl jsem ji na hráz, odkud je přes Zámecký rybník ne Telč nejlepší pohled. (238)

– … chtěl jsem si uchovat půvab těch míst, uložený už k nejmilejším vzpomínkám, neporušený. (239)

– Tady se znají skoro všichni, pořád se potkáváme. (239)

– Na náměstí se to mezi nejrůznějším zbožím hemžilo … (273)

– Chci, aby se Telč stala pro příště městem šťastných lásek. (278)

– Do každého města se chodí pro něco jiného… pro rozum, pro peníze… Do Telče se bude chodit pro lásku. Ale jak to zařídit, aby tu žily šťastné lásky? (280)

– Unavení poutníci seděli na trávníku a nikdo jim neříkal, že se to nesmí. (284)

– … odjezd? Šuměla kašna … kroky šuměly podloubím. To byly odjezdy na které se nezapomíná. Srdce vám to může utrhnout. Pak se musíte vrátit. Musíte. (285)

– Na náměstí, vychladlém a ztichlém, převládala melancholie doznívání. Lidé se rozcházeli, litovali, že končí svátek, tu a tam tryskl z hloučku v podloubí dívčí smích, ale také už pod sordinkou. (290)

Tak to je Telč. Vlastně… není ta knížka jen další záhadou jejího letošního kouzla? Zkuste si ji přečíst. Všechno tak hezky hraje dohromady – jména postav, místa v okolí, příhody a zážitky – kdo tam někdy byl, měl by si to přečíst.