Jde mi tak hlavou

Osobně mám v každém roce dva takové bilanční body. Jedním jsou narozeniny. Ty mám na konci června a posledních pár let je slavím ve svém malém kousku ráje. Takže to bývají spíš takové pozitivní momenty. Myslím na to, co se mi v tom roce povedlo, co jsem dokázala a že se mám fajn. V práci je konec roku a před námi jsou prázdniny. Ano, má práce mi pořád dovoluje ten luxus dvou měsíců volna. No a pak konec roku. To je většinou opak. Asi proto, že poslední roky přes Vánoce marodím, takže jsem v pelechu a ani silvestrovských oslav se neúčastním. Tedy ne že bych toužila po nějakém bujarém večírku, ale jezdívala jsem do Telče a teď jsem dvakrát promarodila pozvání do Bratkovic.

A letos? Letos je nějak obzvlášť všechno na dvě věci. Z ozdravné dovolené u Tiptova pramene jsem si přivezla boreliózu a už od konce července to stojí všechno za houby.

Skoro jsem si až říkala, že jsem musela provést něco moc špatného a je to nějaký trest. Já vím, že je to trochu rouhačské, protože rozhodně mají lidi větší a závažnější zdravotní trable, ale půl roku se furt s něčím potýkat je prostě taky naprd. Navíc všude kolem se toho tolik děje a člověka to nutí nad hodně věcmi přemýšlet. Díky své rodině jsem byla vychována jako slušný člověk. Pravda, jsem spíš ten typ, co si hledí svého a příliš se neangažuje do všeobecného dění. Na druhou stranu myslím, že jsem pracovitá, snažím se pomáhat. V práci mi říkají sluníčko a pilná včelička a to snad o něčem vypovídá. I když si s někým úplně nepadnu do oka, tak se na něj při setkání usměji a nevyvolávám nějaké konflikty. Pomáhám maminkám tahat kočárky do tramvaje, pouštím lidi sednout v tramvaji. Když se se mnou začne bavit nějaký podivín v tramvaji nebo metru, popovídám si s ním. Vždyť je to většinou jen někdo osamělý či nešťastný, kdo si chce popovídat. Ráda rozdávám lidem radost a proto asi svým tvořením nikdy nic moc nevydělám, protože to napůl rozdám. Rozhodně nejsem dobrý obchodník. Doma se snažíme třídit odpad. Ano, šlo by to ještě víc, ale i kdyby to alespoň takhle dělala každá domácnost. Oblečení nikdy nevyhazueme. Buď ho někdo podědí nebo ho nosíme na charitu. Ostatně jako většinu funkčních ještě použitelných věcí.  Nerada jen tak na ulici přispívám do sbírek. Pouze na ty hodně známé a i tak, raději pošlu DMSku. Já vím, že to není moc peněz, ale myslím, že se snažíme jako rodina dělat věci správně a kdyby tyto dobré drobné jednoduché věci dělal každý, nemuselo by pak být tolik „velkých“ dárců. Samozřejmě nic proti nim! Ale dělat dobré věci může úplně každý. Stačí drobnosti. A teď se zas blíží konec roku….

Nebyla by to naše rodina, abychom neměli něco speciálního. Zatím co většina lidí po svátcích nadává, jak zase přibrali a že musí pak hubnout, naše kočka raději dostala nařízenou dietu už před svátky. Už je to pár dní, co smutně kouká na knihovnu, protože na ní nevyskočí. Oproti tomu Kačka dostala nařízeno odpočívat a cpát se. Tak která to má horší?

Vlastně nevím, proč to sem píšu…nikdy jsem neměla ambice psát sem něco víc než o tvoření, ale ono to všechno tak souvisí…asi takový bilanční povzdech. Je spousta dalších a  dalších věcí, které mi jdou hlavou. Každopádně….nestěžuji si. Letošek byl prostě takový jaký byl…ale kdybych mohla, milý Ježíšku, poprosit, ten nový rok už trochu pozitivnější a jednodušší…ani to nemusíš balit.

Sdílejte s námi